Sérií slabik japonské abecedy iroha v sedmi kaligrafických variantách se Kunisada vrátil k populárním sériím stanic na silnici Tókaidó a výjevů se stem básníků. Série Sedm variací znaků kany (Seišo nanacu iroha) má obdobnou typografickou úpravu s dekorativním záhlavím a volně navázanou ilustrací komponovanou do čtverce s přímou vazbou k divadlu kabuki. V Národní galerii je 32 listů z původní série 47 slabik (některé duplicitně), které byly separovány ze dvou alb. Vzápětí po velkém úspěchu cyklu Kunisada vydal i pokračování k této sérii divadelních výjevů řazených podle znaků abecedy, respektive podle znaků básně iroha (Nanacu iroha šúi). Zde jde o výjev ze hry Jocuja kaidan a o portrét herců Ičikawy Kodandžiho IV. v roli Iemona s deštníkem a Onoe Kikugoróa IV. v roli Oiwy. Výrobce deštníků Iemon je role zvaná iroaku - svůdný zločinec. Má krásnou ženu Oiwu, ale kvůli znovuzískání ztracené samurajské prestiže si chce vzít Oume, bohatou dívku ze sousedství. Otráví proto svou ženu jedem, po kterém Oiwě vypadají vlasy a změní se ve zrůdu s vytřeštěnými bulvami. Mstící se duch Oiwy následně zmaří plánovanou Iemonovu svatbu. (Srov. Helena Honcoopová, Kunisada, Praha 2005, s. 216)