Svitek je signován jménem „jednodenní poustevník Džoun“ (Ikka an Džoun) a opatřen rumělkovou pečetí „jednodenní poustevník“ (Ikka an). Datován je patnáctým dnem prvního měsíce roku ohnivého Draka (hinoe tacu džógen). Posvátná hora Fudži byla zobrazována již od středověku v období Heian (794-1185) v určitém ikonografickém typu, charakterizovaném hlavně trojitým tvarem vrcholu (sanbókei). Pohled na Fudži směřuje přes známou přímořskou krajinu v Miho no Macubara s typickým borovým hájem v zátoce Suruga nedaleko dnešního města Kijomizu v prefektuře Šizuoka, odkud vidíme horu od jihozápadu. Bílou dominantu obklopují zleva pohoří Satta, zprava hory Ašitakajama. Obrazový rámec horu Fudži zabírá za pohořím Satta v popředí levé části, zatímco přímořská krajina se nachází v pravé části. Modelem pro tento obrazový typ se stala starší „Hora Fudži s klášterem Kijomizudera“ od Seššúa, nebo i stylově odlišný „Obraz hory Fudži“ od Kanó Tan'júa z roku 1667. Na tento vzor autor odkazuje jednak prvkem bílých proměnlivých oblačných pásů, zahalujících zčásti horský masiv, který tak formou náznaku získává na impozantnosti, tak také štětcovou technikou modelace bez kontur (mokkocuhó). Přestože malíř vychází z vizuální zkušenosti založené na konkrétní lokalitě, zobrazuje dané místo na základě starších obrazových předloh. Nejedná se tudíž o plenérovou skicu (fúkei šasei). Dílo evokuje spíše literátskou malbu, ve které se krajina stává místem kontemplace a poetické inspirace. Pod pseudonymem Džoun bylo činných víc autorů, z nichž časově nejpravděpodobnější je malířka Šótó, vlastním jménem Jamamoto Cunamomo nebo Tamiko (1757-1831). Pocházela z Eda a proslavila se hlavně obrazy květin. Její tvorbu nejspíš ovlivnil manžel - malíř Jamamoto Kitajama († 1812), který se pohyboval v okruhu literátských malířů a znal i styl školy Akita Ranga, vycházející ze západní realistické malby. V pravé části svitku se nachází čtyřverší: Posazená vysoko na nebesích / zlaté červánky září na bílé stěně / obklopená četnými vrcholky hor / sama sebe nazývá: já jediná jsem hodna úcty. (překlad Z. Černá)