Úryvek z pohádky Synek větru (Kaze no Matasaburó)

Mičiko Honda je významnou kaligrafkou aktivně působící v předních japonských kaligrafických společnostech. Vystavený panel je vytvořen ve stylu kurzívního písma gjóšo, které v tomto případě záměrně napodobuje nevytrénovaný dětský rukopis. Obsahově lze vystavené dílo zařadit mezi kaligrafie inspirované moderní japonskou poezií a beletrií, tedy do takzvaného žánru kindaišibunšo. Konkrétně jde o kaligrafické ztvárnění pasáže z příběhu o „větrném Matasaburóovi“, který v roce 1934 napsal Kendži Mijazawa a který byl v roce 1940 zfilmován režisérem Kódžim Šimou. Text na panelu je následující: Vtom se zvedl mohutný vítr, zasklené dveře třídy se celé rozezněly rachotem, ozdobnice a kaštany za školou divně pobledly a rozechvěly se, až se děti ve třídě, celé nejisté, konečně rozesmály a daly se zase zvolna do pohybu. A hned nato vykřiknul Kasuke: Už vím! To je přece synek větru Matasaburó!