Obraz znázorňuje slavnost Tří králů, která se v v Nizozemí 17. století slavila 6. ledna v rodinném kruhu. Slavnost má původ ve hrách o Herodesovi, které v tento slavnostní den veřejně předváděli řečníci. Poté, co se kalvinismus v Holandsku stal tzv. veřejným náboženstvím, slavili katolíci, kteří začátkem století stále ještě tvořili většinu, tento svátek převážně v rodinném kruhu. Slavnost Tří králů paroduje Heroda, který byl jako vrah neviňátek z Betléma jednoznačně negativní postavou. Byl karikován jako věčně opilý král. Ke králi večera se náhodně přiřazovaly další dvorské role jako kuchař, muzikant, šašek atd. Z losů s předtiskem ilustrací a veršů se vystřihovaly tzv. královské listy. Královské listy lze rozeznat na jiném Molenaerově obraze s námětem slavností Tří králů. Jsou připevněny na kloboucích postav. Při slavnosti se rozdávaly koláče, paštiky nebo chleba se zapečenou fazolí. Kdo fazoli ve své porci našel, byl jmenován „fazolovým králem“. S papírovou korunou na hlavě zahájil „fazolový král“ hostinu mocným douškem vína nebo piva, zatímco lidé volali „král pije“. Popíjení zůstalo při slavnosti královou hlavní rolí a společnost musela pokaždé pozvednout číši. Zapomnětlivci mohli být šaškem potrestáni. Společně se zpívaly posměšné písně na krále Heroda. Molenaerův obraz znázorňuje úvodní přípitek krále, zatímco mu společnost řevem vzdává hold. Hostina ještě nezačala. Ve vlámském malířství nacházelo toto téma nejlepší vyjádření u Jakoba Jordaense. V Holandsku dosáhl mistrovství v malbě Slavnosti Tří králů v 60. letech 17. století Jan Steen. Oba umělci zasadili slavnost do vznešených, měšťanských kruhů, což jim umožnilo využít barevnost a bohatství motivů. Na pražském obraze se oproti jeho pendantu slavnost koná ve venkovském okruhu; kompozičně a motivicky jsou mu bližší venkovské slavnosti Tří králů, které maloval David II. Teniers (např. National Gallery of Art, Washington, z roku 1635). V Nostické galerii tvořil obraz pendant k obrazu Jak staří zpívají, tak mladí cvrlikají. Mezi oběma obrazy lze však zjistit především kvalitativní rozdíly, a to ve ztvárnění obličejů, které plně odpovídají typovému repertoáru Jana Miense Molenaera. Na základě rentgenového snímku z roku 1986 byl pod kompozicí Král pije objeven ženský portrét nízké kvality, který lze podle šatů datovat do doby krátce před rokem 1650, což dodává terminus post quem pro žánrové obrazy. Pravděpodobně byl tedy obraz Král pije namalován na použitou desku jako druhotný protějšek k obrazu Jak staří zpívají... Došlo k tomu asi ještě v Molenaerově dílně nebo obraz namaloval některý z umělcových následovníků.
