Alegorický dvojportrét Bartholomea Sprangera a jeho zesnulé choti Christiny

Aegidius Sadeler, jeden z největších mistrů manýristické grafiky, působil na počátku 17. století jako dvorní mědirytec císaře Rudolfa II. v Praze. Grafický epitaf Christiny, manželky malíře Bartholomea Sprangera, patří k nejslavnějším rytinám rudolfínského manýrismu. List není jen oslavou zemřelé a projevem stesku jejího chotě ale také vyjádřením úvah nad smyslem lidské existence a významem umělecké tvorby. Rytina rovněž dokládá přátelství a obdiv obou umělců, formulované v dedikaci. Pravá část kompozice náleží Christině, jejíž portrét postavený na sarkofág střeží personifikace Zbožnosti a Minerva, bohyně symbolizující ctnosti zesnulé. Alegorické dění v protilehlé části vypovídá o Sprangerově oddanosti manželce a vědomí, že jeho síly jsou vůči smrti marné. Přál by si svou choť následovat, jeho čas však dosud nenadešel. Jeho posláním je vytvořit další slavná díla, která překonají pomíjejícnost života.