115 děl
Sbírka grafiky a kresby Národní galerie v Praze náleží mezi první desítku největších a nejvýznamnějších grafických sbírek v Evropě. Svým počtem kolem 400 tisíc grafik a kreseb a zlomků iluminovaných rukopisů od středověku do současnosti je největší sbírkou Národní galerie.
Sbírka se vyvíjela poměrně pozvolna a nikoliv jakou součást Obrazárny vlasteneckých přátel umění, ale zhruba od počátku 19. století jako součást knihovny Akademie, kde grafické listy a kresby sloužily jako učební pomůcky. Sloučením různých grafických kolekcí nicméně postupně vznikala grafická sbírka, do které přešly fondy klementinské knihovny, nebo různých pozůstalostí a dary, jako například kolekce grafiky významného sběratele Josefa Hosera aj. Stále však byla sbírka vnímána zejména jako prostředek k výuce. Přelomem v chápání sbírky a tím také její role byl rok 1885, kdy bylo otevřeno Rudolfinum, kde byly kresby vystaveny v samostatném sále. Pak přicházela další obohacení jednak cílenými nákupy, nebo například dary sběratelů. Z nich nejvýznamnější byl Vojtěch Lanna, kterému vděčíme například za významné kresby rudolfínských mistrů, Karla Škréty, za kolekci prací Josefa Mánesa a dalších umělců.
V první polovině 20. století se grafická sbírka příliš nekonsolidovala – spíše se pro ni hledalo umístění. Péče se nicméně dostalo sbírce grafiky a kresby Václava Hollara – tzv. Hollareu –, která byla postupně doplňována také nákupy, avšak ještě jako součást fondů Národního muzea.
V roce 1942 se sloučily Moderní galerie a Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění čímž byl obohacen také „papírový fond“. Jako speciální oddělení grafická sbírka Národní galerie vznikla v roce 1945 a nejdříve našla sídlo v Kramářově vile na Letné. Až v roce 1949 byla přestěhována do paláce Kinských, kde sídlí dodnes.
Sbírka obsahuje velmi kvalitní kolekce německé a nizozemské grafiky první poloviny 16. století s díly Albrechta Dürera, Lucase van Leyden a jejich současníků, významná je zde kolekce italské renesanční kresby. Slavný autoportrét Giuseppe Arcimbolda je součástí kolekce rudolfínské kresby a grafiky. Dále můžeme jmenovat sbírku leptů Jacquese Callota, nebo kolekci grafických listů Rembrandta van Rijn a jeho školy, středoevropskou – zejména českou – grafiku a kresbu 17. století s kvalitním souborem děl Karla Škréty aj. Sbírka více než 5 tisíc grafik a kreseb Václava Hollara náleží mezi tři nejvýznamnějších svého druhu na světě. Z období 18. století jmenujme například kolekci leptů Givanniho Battisty Piranesiho.
Početná sbírka umění 19. století obsahuje díla rodiny Mánesů, či lepty Josefa Berglera, kresby Caspara Davida Friedricha, nebo Giovanni Segantiniho. Velmi významná je kolekce prací na papíře z tzv. Francouzské sbírky s díly Pabla Picassa či Georgea Braquea. Vysoce kvalitní soubor evropské secesní a dekadentní tvorby reprezentují například Alfons Mucha nebo Egon Schiele. Ve sbírce nechybí ani díla Františka Kupky. Česká moderna je zastoupena kresbami Bohumila Kubišty či Otto Guttfreunda, surrealistickou tvorbu Jindřicha Štyrského nebo Toyen. Z druhé poloviny 20. století lze jmenovat tisky Vladimíra Boudníka, lepty Jiřího Balcara, nebo koláže Jiřího Koláře. Z nejvýznamnějších konvolutů sbírky je třeba vyzdvihnout celistvý soubor kreseb Jana Zrzavého. Současné autory zastupují jména jako Adriena Šimotová, Karel Malich či Ján Mančuška a další.
Díky bohatství a pestrosti sbírkového fondu lze prezentovat díla nejrůznějších období a stylů. Protože však umělecké práce na papíře nelze dlouhodobě vystavovat, bývá obsah sbírek pravidelně prezentován v krátkodobých výstavách a v grafických kabinetech.