Vítr a Vánek – triptych

V roce 1896 vytvořil Preisler triptych Vítr a vánek, jehož koncepce a novátorské pojetí formy alegorického námětu vzbudily pozornost. Byl publikován jako programové dílo v prvním čísle Volných směrů. Zejména ženská alegorii byla spojována recepce francouzského intimismu devadesátých let jako první důsledným projev modernismu u nás. Alegoričnost odpovídá ještě novoromantismu, avšak antické mytologické téma je posunuté do poetické metafory symbolismu. Inspiroval se Rodinovou plastikou Fugit Amor. Koncepce vychází ze symbolického zdvojení, jak v ženské personifikaci Vánku na postranních křídlech, tak v letících mužských figurách, které jsou rozlišeny na drsný severák Boreas a na jižní vítr Zefýr s oplodňující silou a erotickou touhou. Technika jemně roztíraného uhlu. Byla i aktuálním mediem pro přenos intimity, zjevného i tušeného.