Utonulá

Vážná nálada, místy hraničící s tragickým životním pocitem, prostupuje celým dílem Jakuba Schikanedera. Bezvládné tělo mrtvé ženy se v jeho díle opakovaně objevuje od počátku 80. let. Není však Schikanederovou invencí, ale dobově oblíbenou formulí, symbolizující zmar, beznaděj, úpadek. Poprvé jej Schikaneder významněji uplatnil v roce 1883 na historické kompozici Po bitvě na Bílé hoře, odkud přechází do sociálně kritické Vraždy v domě (1890). Na jedné ze studií k tomuto obrazu nacházíme tělo zabité ženy ve stejné pozici, jakou zaujímá utonulá, byť v zrcadlovém obrácení. Studii věnoval malíř v roce 1893 básníku Jaroslavu Vrchlickému. Atmosféra pastelu dokonale evokuje mnohé Vrchlického verše, které také mohly být jedním z inspiračních zdrojů.