Tisky aktuálního satirického obsahu vzbuzovaly na přelomu 18. a 19. století u anglické veřejnosti živý ohlas a sběratelský zájem. Gillrayovy kolorované lepty, ryté spontánním, stylově nezávislým kreslířským rukopisem často překračovaly meze povinné úcty a dobové konvence. Také však vyžadovaly pohotovou orientaci v soudobé situaci, nutnou pro pochopení skrytých osobních narážek a současných i historických souvislostí, a byly proto určeny poučenějšímu publiku. Smysl pro humor prokázal i princ regent, budoucí král Jiří IV., který jako jedna z hlavních Gillrayových obětí tyto tisky shromažďoval. Uvedený lept se týká dobového skandálu z nejvyšší společnosti. Zobrazeným znalcem je zde Sir William Hamilton (1730 – 1803), diplomat, klasický archeolog a sběratel, který po dlouhá léta působil jako anglický vyslanec v Neapoli. Jeho druhé manželství s Emmou Hartovou (1761-1815) skončilo nezdarem, v době vzniku leptu právě vrcholil její vztah k admirálu Nelsonovi a Gillray zde věnuje pozornost opuštěnému manželovi. Obklopuje starého muže artefakty postav starověkých dějin či antické mytologie, jejichž příběhy mu mají nabídnout útěchu.