Studie hlavy

V letech 1913–1914 se v Čapkově tvorbě projevuje tvarové zjednodušení a jeho výraz nabývá na expresivitě. Patrné to je zejména ve specifickém souboru hlav z let 1914-1915. V kresbě Studie hlavy se elementární redukovaná forma posouvá až k provedení čistě geometrickému. Přísná geometrizace tvarů zde Čapka přivádí až na samou hranici abstraktní tvorby. Pouze oko dodává kresbě konkrétní význam; hlava, složená z trojúhelníků, obdélníků, kružnic a oválů či jejich segmentů, nemá individuální výraz; jde o obecný tvar, archetyp, znak. Sumárnost zobrazení, rytmické střídání prázdných a plných ploch a velmi střídmé barevné pojetí z ní činí jednu z nejracionálněji pojatých Čapkových hlav.