Tondo Faëthón je součástí cyklu s námětem Zavrženců (někdy nazýván Pády), čtyř postav z antické mytologie, které se provinily proti bohům a za to je stihl trest v podobě pádu. Další listy série zobrazují Ikara, Tantala, který je jediný datovaný rokem 1588, a Ixiona. Faëthón byl synem boha slunce Hélia. Chlubil se před přáteli svým božským původem, který chtěl dokázat tím, že přemluvil otce, aby mu dovolil řídit po obloze své pověstné čtyřspřeží. Řízení však nezvládl, splašení koně vybočili z dráhy a málem zbořili nebeskou klenbu. Řítili příliš blízko u země, takže ji zachvátil požár. Jupiter zasáhl a bleskem srazil Faëthóna do řeky Éridanu. Výjev je podaný v dokonalé trojrozměrné iluzi, mladíkovo tělo působí dojmem, jakoby mělo každou chvílí vpadnout do divákova prostoru. I koně a vůz vznášející se na pozadí navozují přesvědčivý obraz volného pádu. Ve spodní části tonda pozorujeme řeku a zemi s hořícími městy, to vše je zastřené obdivuhodnou vzdušnou perspektivou tlumočenou jemnou technikou rytí.
