Plačící černá hlava (Hlava srdce)

Heraldika vedla Rykra k využívání nejelementárnějších prvků reality v zašifrovaném poselství, podobném fungování symbolů v historických erbech. V roce 1938 namaloval kvaš Plačící černé hlavy, ilustroval básnickou sbírku své ženy Milady Součkové Kaladý, aneb útočiště řeči. V jedné z ilustrací se objevuje znak hlavy, který je analogický černé hlavě z našeho obrazu. Celý koncept Rykrova kvaše je o ztrátě krajiny, Sudet, které jsou symbolizovány pohraničními lesy a jedním osamoceným stavením. Sama krajina, česká země, je schematická černá plačící hlava ve tvaru srdce, cosi mezi fantomem, vynořující se nad krajinou, a erbem tragiky. Rykr v tomto kvaši prokázal schopnosti vytvořit novodobou, modernistickou alegorii intervence.