Ukládání do hrobu

Francesco Mazzola, zvaný Parmigianino podle svého rodného města Parmy, je jedním z vrcholných představitelů malířství manýrismu první poloviny 16. století. Jako jeden z prvních na Apeninském poloostrově se naučil pracovat s leptem a plně využil jeho výrazových možností. Na rozdíl od mědirytu umožňuje podobně bezprostřední a svěží projev jako kresba. Ukládání do hrobu patří mezi umělcova vrcholná díla. Existují dvě stranově obrácené varianty kompozice. Tato varianta vznikla nejspíše jen o málo později nežli první Ukládání, patrně kvůli poškození původní desky. Parmigianino zde pozměnil kompozici, položil větší důraz na postavu Krista a Josefa Arimatejského (?), který stojí po levé straně a drží nad Kristovou hlavou trnovou korunu. O pečlivém zvažování a vývoji kompozice svědčí i značné množství přípravných kreseb. Grafický list Ukládání byl hojně kopírován a silně zapůsobil i na pozdější zobrazování tohoto námětu.