Veduta della Basilica di S. Paolo fuor delle mura (Veduta s bazilikou San Paolo fuori le Mura)

Římské veduty (Vedute di Roma) jsou rozsáhlým dílem, na kterém Piranesi pracoval po většinu svého života, od roku 1747, kdy se natrvalo usadil v Římě, až do své smrti v roce 1778. Každý rok přibývaly k sérii nové listy, nakonec cyklus dosáhl počtu 135 leptů. Ve svých vedutách Piranesi nepodával věrný pohled určitého místa, nýbrž, jak odpovídalo běžné praxi, obraz idealizovaný, složený z více pohledů s přidanými anebo odstraněnými prvky. V cyklu představil architektonické památky Říma a okolí (Tivoli, Albano, Cori), výjimečně i vzdálenějších míst spjatých s Římem antickou historií (Benevento, Capua). Veduty vznikaly v dlouhém časovém rozmezí, proto je možné sledovat jejich formální vývoj od zachycení stavby ze vzdálenějšího pohledu ve světlé barevnosti v raném období, po pozdější expresivnější obraz v tmavé tonalitě vtahující pozorovatele doprostřed dění na římské ulici nebo u monumentálních ruin. Živostí podání, malířským citem pro barvu a světelné kontrasty, velkolepostí scén i rozměrným formátem tisků se Piranesiho tvorba odlišovala od dosavadní římské topografické produkce.