Údolí smutku

Zrzavý považoval tuto kresbu za své přelomové dílo jako vizualizaci vnitřních pocitů beznaděje a opuštěnosti; současně jako syntéza nejrůznějších výtvarných podnětů. Ústředním motivem kresby je ženská postava v dobových šatech, stojící u rozkvetlého stromu. K divákovi se obrací naléhavým pohledem, vypovídajícím o jejích duševních stavech. Za munchovskou figurou se rozprostírá fantaskní, orientálně laděná krajina. V konfrontaci s ženskou postavou symbolizují strmé horské štíty mužský princip. V Údolí smutku se tak uplatňuje vize nenaplněné erotické touhy, reflektující složitou psychiku Zrzavého osobnosti a jeho sexuální orientaci. Rok po vzniku pastelu vytvořil Zrzavý podle něho větší olej.