Klavírista a violoncellista

Téma koncertu a provozování hudby bylo pro Gutfreunda značně významné. Již do skicáku VII z let 1909-1910 si sochař zapsal úvahu o hudbě. „Hudba je největší umění, vyvolává nejsnáze každé duševní hnutí. (…) Hudebník hraje celým tělem, jako by jím hýbalo pohnutí hry.“ Tuto tělesnost, vibraci těla, která se propojuje s energií prostoru, vyjádřil Gutfreund v naší kresbě. Tušová kresba nebyla umělcem signována ani datována. Dataci do let 1911-1912 odpovídají expresívní šrafury perem, které znejasňují celistvé tmavé plochy inkoustu. Rozsekání tvaru zde odpovídá více destrukci formy, kterou Gutfreund zahájil v roce 1911. Kresba ukazuje, že umělec byl nejen sochařem, ale také skvělým kreslířem.