6 děl
Ignác František Platzer je čelným představitelem sochařství pozdního baroka v Čechách. Řemeslné základy získal v dílně svého otce, plzeňského řezbáře. Zásadní pro jeho umělecké formování bylo nedlouhé, ale intenzitní studium na vídeňské Akademii na počátku 40. let. Kolem roku 1744 se vrátil do Čech a sňatkem získal v Praze sochařskou dílnu, která pod jeho vedením rozvinula ohromující produktivitu. Stal se vyhledávaným umělcem a po čtyři dekády dodával sochařskou výzdobu kostelů, paláců, zámků, zahrad a veřejných prostranství. Tvořil ve stylově proměnlivém období; v jeho díle se střídají a prolínají polohy navazující na české vrcholně barokní sochařství, rokokové elementy, ale především donnerovský klasicismus. Byl rovněž zakladatelem dynastie sochařů, jejíž příslušníci působili v Praze až do konce 19. století.
Platzerovu sochařskou tvorbu doprovázela a doplňovala kresba. Četné skici a návrhy jej ukazují jako talentovaného kreslíře. Vytrvale si zaznamenával nápady, vytvářel pohybové studie a varianty motivů. Národní galerie vlastní unikátní soubor zhruba 300 kreseb z pozůstalosti platzerovské sochařské dílny, které zrcadlí vývoj a fasety osobitého stylu F. I. Platzera i změnu slohu v tvorbě jeho pokračovatelů.