Kladení Krista do hrobu

Kresba patří k prvním zachovaným Nadorpovým pracím z počátečních let jeho pobytu v Římě, kde se usadil roku 1827, a může být i jedním z důkazů významu jeho předchozího pražského školení. Mnohofigurální kompozice byla dobově společným vrcholem ambicí umělců. Na rozdíl od nazarénského konceptu biblického výjevu, ovlivněného mistry italské renesance, však Nadorp v této kompozici kladl důraz na citovost, odpovídající tragické povaze výjevu. Přitom sledoval i starší výtvarnou tradici, která byla v různých podobách pěstována na pražské Akademii – např. motiv sestupné řady hlav byl oblíbený u Josefa Berglera. Celkově kompozice reaguje na dobový nárůst obdivu k vrcholné a pozdní gotice jako vzoru pocházejícímu z evropského kontinentu mimo Itálii.