Venuše odzbrojující Amora

Venuše odzbrojující Amora je pozdní prací severonizozemského manýristy Antonia Blocklandta. Jak je často uváděno v literatuře, obraz lze pravděpodobně ztotožnit s „nahou Venuší, obrazem střední velikosti“, kterou zaznamenal známý teoretik a malíř Karel van Mander v roce 1604. Obraz získal do svých pražských sbírek císař Rudolf II., který měl pro mytologické náměty lehce erotického zabarvení slabost. Po jeho skonu byly nudity (včetně této Venuše) z hradních sbírek vyřazeny a rozprodány. Složitý, graciézní pohyb takřka nehmotné bohyně, s nímž se sklání k Amorovi, má své předstupně v dílech italských renesančních a manýristických mistrů. Lze předpokládat znalost rytiny od Marcantonia Raimondiho a dále lze vypozorovat vliv Michelangela a Parmigianina. Italského poučení se umělci dostalo jednak přímým pobytem v Itálii, zaznamenaným Van Manderem roku 1604, jednak prostřednictvím jeho učitele, romanisty Franse Florise.