Koupající se žena

Kresba představovala integrální součást Rodinovi tvorby, jehož dílo se stalo jedním z pilířů moderního umění. Nechápal ji jako pouhou studijní, přípravnou složku k sochařským realizacím, ale jako autonomní výtvarný projev. Jeho inovací byla kresba podle volně se pohybujícího modelu. Metoda vyžadovala jiný typ kresby, rychlost a pohotovost. Vše musely vystihnout obrysové linie, vnitřní objem figury i pomocí akvarelu. Nezřídka Rodin dodatečně otáčel výslednou kresbu, čímž měnil původně stojící figuru v ležící a naopak. Tento svobodný vztah k zobrazované realitě, mající paralely rovněž v sochařské tvorbě, měl dalekosáhlé důsledky pro jeho další vývoj. Také kresbu Koupající se žena nelze chápat jako záznam konkrétní situace, ale daleko spíše jako dodatečnou autorskou interpretaci. Rodin kresbu věnoval malířce a grafičce Zdence Braunerové, která byla sochařovou důvěrnou průvodkyní během jeho pobytu v Čechách v roce 1902 u příležitosti sochařovy pražské výstavy.