Prokopské údolí

Akvarel Prokopské údolí patří k typickým Špálovým tématům krajinářských motivů. Po odchodu ze Skupiny v roce 1911 Špála domýšlel a radikalizoval starší východiska. Stupňoval koncepci obrazu, založeného na rytmizaci plošných abstraktních plánů. Výsledkem byly dynamické formy, plné napětí a pohybu. Expresivitu podporovala variabilita ostře zalamovaných a oblých plánů, jejichž skladba směřovala k harmonizaci celkové plochy obrazu. Většina prací z roku 1913 má jasně vymezený střed, kolem nějž se rozvíjejí ostatní prvky kompozice. Z hlediska způsobu práce byla pro Špálu podstatná lehkost a spontaneita projevu, což se odráželo jak v zacházení s barvou, tak v kresebných partiích.