Pád Ikarův

Na napjatou předválečnou situaci Šíma reagoval díly odkazující k antické mytologii. K nim se řadí tři práce s názvem Pád Ikarův z roku 1936. Motiv pokrčených nohou topícího se Ikara Šíma převzal od Bruegela staršího. Je charakteristické, že Šíma přenesl výjev do vnitrozemí. Ikara nepohlcuje moře, nýbrž máchovská tůň, spjatá s autorovými dětskými zážitky z okolí Jaroměře. Jaroměřskou architekturu viděnou v prudkém podhledu nahradil bílý krystal na zeleném kopci, pod nímž se rozevírá trojúhelník vodní hladiny. Právě do této černé vody smrti či nevědomí se zřítil Ikaros. S pádem do nicoty kontrastuje v popředí prosvětlený trojúhelník, v němž se zrcadlí nebe a vrcholek bílého krystalu. Vztah černé a bílé považoval Šíma za prvotní příklad setkání protikladů. Silueta stožáru rozhlasového vysílače podtrhla aktuálnost mýtu v moderní době.