U alpského potoka

Navrátilovy kvašové miniaturní krajiny - často podobného formátu i adjustace, aby z nich bylo možno vytvářet působivá seskupení - se staly ve své době vyhledávanou malířskou specialitou. Ve stovkách kabinetních záběrů na alpská pohoří, jejich údolí a jezera je jistě hodně rutiny, ale také virtuózního štětcového přednesu a neobyčejného smyslu pro kolorit, světlo a atmosféru. Vyznačují se několikaplánovým prostorovým řešením a rokokovou, sladce pastelovou barevností kvašových růžových, světlezelených a modrostříbrných valérů, jimiž malíř dokázal vystihnout náladu i charakter mediteránní přírody za červánků i za bouře, nadýchnutou lehkost oblak stejně jako lesk vodní hladiny. Náměty nacházel Navrátil jak na grafických předlohách, tak na svých častých cestách, neustále je obměňoval a parafrázoval s takovým půvabem i udivujícím bohatstvím invence a fantazie, že jejich podobnost diváka nikdy neunaví.