Zátiší s pomeranči

V padesátých letech - inspirován tendencemi západoevropského umění - obracel Navrátil svoji pozornost k realisticky viděným zátiším. Mnohé podněty k nim nacházel u přítele Jana Chlumeckého, který obchodoval s cizokrajným kořením, vínem a ovocem. Vzorem mu pak byla zátiší starých Holanďanů i francouzského malíře 18. století Jeana-Baptisty Simeona Chardina. Navrátilovy studie lahůdek i ovoce ukazují na malířův zájem o vyjádření skutečnosti, vyznačují se plastickou ucelenou formou a lomenou barevností. Růžové a studené světle modré tóny svých kvašových krajin v zátiších zaměňoval teplou barevnou souhrou s převahou zelených a hnědých valérů. Barvou i plošnými, s jistotou vedenými tahy štětce, dokázal Navrátil přesvědčivě zachytit strukturu, měkkost i šťavnatost zobrazovaného ovoce.