Na potoce

Havránkovy náměty klidného a obyčejného života na venkovské samotě působí i na dnešního diváka idylickým kouzlem, vracejí ho do vzpomínek na dětství a vyvolávají představu nedotčené přírody. Žádná maličkost v ní Havránkovi neunikla, každá dovedla upoutat jeho pozorný pohled k co nejpodrobnějšímu průzkumu a studiu tvaru, barvy i valéru. Vidíme to i na výjevu u doškového stavení. Pod stromy na potoce chytají raky dva venkovští hoši, kolem nich plují a na kamenitém břehu odpočívají kachny, "jimž můžeme každé pírko spočítat". Jak dále a trochu ironicky poznamenal Jan Neruda "pozorovatel táže se mimovolně, je-li tolik listů v přírodě, co na Havránkových obrazech".