Sebevražda Lukrécie

Sebevražda Lukrécie Simona Voueta představuje příběh ženy římského šlechtice Tarquinia Collatina zneuctěné synem posledního římského krále etruského původu Sextem Tarquiniem. Lukrécie ve snaze zachránit svou čest, si vztáhla ruku na život. Pražský obraz vznikl kolem roku 1625 a velmi pravděpodobně byl součástí sbírky kardinála Mazarina (1653—1661). Vouet se v této malbě velmi přiblížil estetice italského barokního malíře Guida Reniho, specifické gesto Lukréciiny levé ruky však nepřipouští pochybnosti, že jde o Vouetovu malbu. Výjimečná kvalita pražského díla jej řadí k nejlepším obrazům, které Vouet během svého pobytu v Římě v letech 1613 až 1627 vytvořil. Malbě předcházelo ještě jedno zpracování tohoto námětu – verze z Postupimi (zámek Sanssouci) –, která vznikla v roce 1619. Modelem pro postavu Lukrécie byla pravděpodobně Vouetova milenka, malířka Virginia da Vezzo, s níž se malíř roku 1626 oženil.