Umělec, zvaný podle reliéfu umístěného na oltáři hradu Zvíkova, působil se svou dílnou alespoň po určitou dobu v Kašperských Horách, kde pro tamní farní kostel sv. Linharta, později sv. Markéty vytvořil monumentální oltářní archu. Do jejího středu pak umístil stojící postavy světic a světců, z nichž se vedle sv. Linharta dochovaly v Muzeu Šumavy v Kašperských Horách ještě další polychromované skulptury. Je velmi pravděpodobné, že součástí téhož oltáře byla i socha světice z Homol (Alšova Jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou). V literatuře je dílo tohoto sochaře uváděno do úzkého vztahu s tvorbou Mistra Oplakávání ze Žebráku (v něm bývá spatřován učitel zvíkovského mistra). Zcela rozdílné školení těchto sochařů, kdy žebrácký mistr je více orientován k pasovskému Podunají, zatímco zvíkovský mistr „zašel“ pro uměleckou inspiraci až do vzdálenějšího Švábska, však spíše dokládá, že šlo o dvě rozdílné, ale mnohdy vzájemně se ovlivňující umělecké osobnosti.