Deset otvíratelných rámečků

Radoslav Kratina od roku 1965 soustavně pracoval s geometrickým tvaroslovím a principem transformovatelnosti uměleckého díla. Kompozice z racionálně uspořádaných elementárních tvarů, které lze proměňovat jednoduchým manuálním zásahem, poskytují nekonečné množství variací a podněcují diváka k aktivnímu spoluvytváření uměleckého díla. Rané transformovatelné objekty ze dřeva měly spíše podobu závěsného reliéfu určeného pro čelní pohled. Na počátku sedmdesátých let Kratina začal používat kovy, které umožnily komplikovanější prostorové uspořádání precizních geometrických prvků, jejich prolínání s okolním prostorem i různé průhledy.