Tři osy

Od většiny představitelů konstruktivních tendencí v českém umění šedesátých a sedmdesátých let se Radoslav Kratina lišil programovým využitím principu transformovatelnosti uměleckého díla. Variabilní objekty, reliéfní či prostorové, vytvářel s využitím jednoduchých mechanických principů z opakujících se drobných geometrických prvků, které lze přesouvat, překlápět nebo přetáčet bez předem stanového plánu. Kompozice z racionálně uspořádaných elementárních tvarů, jež lze proměňovat jednoduchým manuálním zásahem, umožňují nekonečné množství variací a podněcují diváka k aktivnímu spoluvytváření uměleckého díla.