Magdalena Jetelová (* Semily, 1946) absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze (1965-1971) a v roce 1985 emigrovala do Německa. Od konce 70. let začala vytvářet expresivně monumentální objekty a prostorové instalace spojené motivem domácího deformovaného zařízení, např. židle, schody, okna, brána. V roce 1981 instalovala první Židli, rudimentární dřevěnou plastiku v akci „Sochy a objekty na malostranských dvorcích“ v Praze. Ve svých pracích uplatňovala politický podtext a asociace místního historického kontextu. V roce 1983 vystavila v kulturním domě GONG další Židle v množném čísle a kurátorka výstavy Alena Potůčková napsala: „M. Jetelové se podařilo oživit některé sochy anonymní pamětí generací.“ Historička umění Hana Rousová popsala dílo umělkyně jako „podivné primitivní vozy či židle“ a také: „v podání M. Jetelové dostávají soběstačnost živého organismu? Takovou představu asociuje i sochařský materiál, hrubě otesané dřevo, ponechané často v původním přírodním stavu.“ Roku 1988 umělkyně opustila tvorbu s tradičním materiálem a přešla do oblasti nových médií. Ve variantě Židle se přiklonila k digitálním médiím a spojila čtyři minimalistické dřevěné podstavce s diapozitivem a laserovou projekcí židle, tudíž posunula tvorbu do dnešní tendence postprodukčního umění. V roce 2002 odnesla velká voda daleko za Prahu dřevěnou obří Židli, umístěnou na splavu u Sovových mlýnů.