Lidské bídy. Cyklus šesti dřevořezů

Lidské bídy vyšly vlastním nákladem Otakara Kubína v Paříži, v české a francouzské verzi, doplněné o úvodní báseň Polibek otce od Otty Kleina. V dubnu téhož roku publikoval cyklus i Herwarth Walden v časopise Der Sturm. Ve Waldenově galerii měl umělec výstavu, jejíž katalog upozorňuje na dnes nezvěstné obrazy úzce spjaté s pojetím figury v grafickém cyklu (zejména díla Hněv, Bojovník, Pýcha). V těchto dílech vrcholilo Kubínovo kuboexpresionistické pojetí lidského těla. Figury jsou geometrizovány, neztrácejí však předmětnost, ani nenabízí prostor pro metaforickou tvarovou imaginaci. Význam jim dodává název. Grafický cyklus můžeme chápat jako příběh probouzejícího se člověka. První dva listy navozují rámec příběhu, území ráje, z něhož člověk „roste“ do své bídy. Cyklus je vrcholem Kubínovy grafické tvorby, která se po válce přesouvá k technice suché jehly a leptu neklasicistního pojetí.