Narkkisos a Echó

Italskému rytci Antoniovi da Trento bylo připsáno kolem třiceti grafických listů. Všechny vznikly podle předloh Parmigianina, s nímž spolupracoval, a byly provedeny technikou šerosvitového dřevořezu. Tato technika se v Itálii v 16. století těšila značné oblibě, a to pro výraznější malířský efekt oproti dřevořezu či mědirytu. Antoniovy rytiny se vyznačují důrazem na linii a silnými kontrasty světla a stínů. Námět této grafiky není zcela jasný. Tradičně byla rytina označována jako Sedící nahý muž při pohledu zezadu, teprve později byl námět určen jako Narkkisos a Echó, jeden z příběhů Ovidiových Proměn. Krásný mladík Narkkisos odmítal lásku svých ctitelů, včetně nymfy Echó. Ta zármutkem chřadla, až z ní zbyl jen hlas. Narkkisos se za trest za svůj pyšný chlad zamiloval do svého vlastního odrazu na vodní hladině a zemřel žalem. Uvažovalo se však také o možnosti, že list zachycuje Endymióna s měsíční bohyní Seléné. Tito milenci mohli být spolu pouze tehdy, když pastevec Endymión spal. Seléné však bývá obvykle zobrazována s měsíčním srpkem na hlavě, a tento atribut zde nemá.