Utírající se žena

Utírající se žena připomene svojí intimitou některé litografie Toulouse-Lautreca, její výraz, hraničící až s ošklivostí, vychází z nového expresivního vidění skutečnosti. Podobně je tomu i v Matissových obrazech a plastikách ženských aktů z doby kolem roku 1906–1907, z období, kdy kromě Gauguina je pro mladou generaci objevem negerská plastika. Ke grafice se Matisse opět vrátil v létech 1913–1914 a pak hlavně ve dvacátých létech, kdy litografuje ženskou postavu v klasicistní plnosti a harmonickém zklidnění.