Kandžinčó neboli Seznam zájemců je jedna z nejslavnějších tanečních her kabuki odvozených z klasického aristokratického divadla nó a hraných na scéně s borovicí v pozadí. Patří mezi tzv. Osmnáct her (Džúhačiban) rodu Ičikawa. Její poslední verze od Namiki Goheie III. byla uvedena v divadle Kawarazakiza v roce 1840, kdy seznam 18 her kodifikoval Ičikawa Dandžúró VII., který v ní tančil roli Benkeie. Benkei byl udatný horský kněz a bojovník, který už od dětských let sloužil Minamoto no Jošicunemu. Z Jošicuneho, bratra prvního kamakurského šóguna Joritoma, se stal statečný a chytrý stratég a vyhrál za rod Minamoto mnoho bitev proti rodu Taira. Joritomo žárlil na úspěchy svého bratra v bitvách a vydal rozkaz, aby byl Jošicune předveden. Jošicune před ním prchal přes zasněžené hory v doprovodu Benkeie s malou svitou věrných. Aby se dostali na sever přes ostře střežené mýto Ataka, musel se Jošicune převléknout za nosiče. Strážný mýta, velitel Togaši Saemon skupinu zadržel a mladého nosiče poznal, ale předstíral, že věří Benkeiovi, který si vymyslel, že skupina putuje po zemi sbírat peníze na stavbu kláštera. Benkei oděný do zimního pláště s bambulemi na zádech expresivně zatančil a dokonce z prázdného papíru přečetl strážím dlouhý seznam zájemců o příspěvek na budoucí stavbu. Jako vrchol všeho se utrhl na líného „nosiče“ a na místě ho zbil holí. Tím stráže přesvědčil, že nosič nemůže být generál Jošicune, protože žádný sluha by se neodvážil zbít svého pána. Strážce celou skupinu propustil přes mýto, Benkei jim vytančil svobodu. (Srov. Helena Honcoopová, Kunisada, Praha 2005, s. 138)
