Druhá orientální hlava

Rembrant s Lievensem se zájmem studovali tváře starých lidí, které skýtaly velké výrazové možnosti. Tento lept pochází z cyklu čtyř listů, které Rembrandt vytvořil podle grafik svého přítele. Rembrandt si předlohu mírně upravil a oproti Lievensovu leptu postavě dodal větší monumentality. Tradičně je cyklus označován jako orientální hlavy, přesněji řečeno však šlo o tzv. tronie (v nizozemštině znamená tvář), tedy zobrazení obličeje nikoli z portrétních důvodů, ale jako studii emocí, výrazu či postavy v kostýmním převleku.