Sérií slabik japonské abecedy iroha v sedmi kaligrafických variantách se Kunisada vrátil k populárním sériím stanic na silnici Tókaidó a výjevů se stem básníků. Série Sedm variací znaků kany (Seišo nanacu iroha) má obdobnou typografickou úpravu s dekorativním záhlavím a volně navázanou ilustrací komponovanou do čtverce s přímou vazbou k divadlu kabuki. V Národní galerii je 32 listů z původní série 47 slabik (některé duplicitně), které byly separovány ze dvou alb. Vzápětí po velkém úspěchu cyklu Kunisada vydal i pokračování k této sérii divadelních výjevů řazených podle znaků abecedy, respektive podle znaků básně iroha (Nanacu iroha šúi). Zde jde o výjev ze hry Masakado a portrét herců Nakamury Fukusukeho v roli Ója no Taróa Micukuniho a Iwaie Kumesaburóa III. v roli princezny Takijaši. Princezna Takijaša je dcera bývalého uchazeče o trůn Masakadoa, žije ve zříceném paláci Sóma v horách, který je svědkem někdejší slávy jejího rodu a kde princezna s pomocí kouzelné moci a nadpřirozených schopností obrovité žáby hlídá Masakadovu bojovou zástavu. Válečník Ója no Taró Micukuni se vypraví začarované místo prozkoumat. Takijaša se ho nejprve pokusí svést a když je neúspěšná, dojde ke střetu a následnému zničení rezidence. (Srov. Helena Honcoopová, Kunisada, Praha 2005, s. 216)