Krasavice jako alegorie básně od císaře Gotoby, 99. básně ze sbírky Sto básní od sta básníků

List je vybaven razítkem nakladatele (Sanoki) a cenzorskými pečetěmi Hama a Kinugasa. Ve druhé polovině 40. let 19. století Kunisada vytvořil dvě série s námětem klasické sbírky Sto básní od sta básníků (Hjakunin iššu), kterou podle pověsti z bohaté tradice japonských pětiverší waka vybral arbitr básnictví Fudžiwara no Teika, v jehož deníku je sbírka zmíněna v roce 1235. Sbírka Hjakunin iššu byla v období Edo velice oblíbená, vycházela v mnoha vydáních dřevořezových knih už od začátku 17. století a mnoho lidí ji znalo nazpaměť. Stala se z ní dokonce karetní hra, která se hraje na Nový rok. V Kunisadově pojetí portréty básníků a jejich básně v rozevřených knihách vpravo nahoře doplňují figury krasavic v módních kimonech. Ve druhé sérii věnované sbírce Hjakunin iššu Kunisada pod motiv rozevřené knihy doplnil dekorativní pás s geometrickým vzorem gendžimon, jehož 54 variant bylo původně vyvinuto pro označení 54 kapitol Příběhu prince Gendžiho. Autorem zde reprodukované básně číslo 99 ze sbírky Hjakunin iššu je excísař Gotoba (Gotoba no in), který roku 1221 neuspěl ve vzpouře proti šógunům, byl poražen rodem Hódžó a poslán do vyhnanství. Text básně je následující: Lituji lidí - některé nenávidím - soužím se - ve světě pádů a lstí - jsem postižený svědomím. Hito wo oši - hito wo urameši - adžiki naku - jo wo omou jue ni - mono omou mi wa. (Srov. Helena Honcoopová, Kunisada, Praha 2005, s. 96)