Linie č. 168

Od výrazně koloristicky a materiálně cítěných obrazů krajin s náměty zahrad dospěl Zdeněk Sýkora na počátku šedesátých let ke striktně matematicky kalkulovaným geometrickým obrazovým strukturám. Ve svých obrazech z devadesátých let jakoby se opět na vyšší rovině vracel k tématu přírody. Analogicky jako ve svých raných obrazech zahrad v nich zviditelňuje realitu jako projev energie. V obou případech můžeme hovořit o „noření se“, o pronikání do strukturální materie světa. namísto dřívějších korun stromů vytváří Sýkora na současných obrazech jakési galaktické energetické víry, obrazy kosmu, obdařené též určitými symbolickými významy (téma počátku a konce života, apokalypsy, apod.).