Vlastní podobizna zvaná Lobkovická

Brandlův autoportrét je první a zároveň nejproslulejší z řady dochovaných podobizen umělce. Malba, vyznačující se střízlivě věcným pojetím, jistotou obrazové skladby a klidnou modelací, je vynikající ukázkou Brandlova charakterizačního umění již na počátku jeho tvůrčí dráhy. Malíř sám sebe zachytil jako mladého kavalíra a jeho oděv, hrdá póza i paleta se štětcem jsou zřetelným výrazem jeho uměleckého sebevědomí. Obraz vznikl v době, kdy Brandl působil ve službách nejvyššího zemského sudí Václava Vojtěcha hraběte ze Šternberka. Výrazně tehdy rozvinul svoji činnost, současně však vedl četné spory s malířským cechem. Je pravděpodobné, že autoportrét tak odráží Brandlovu potřebu manifestovat pozici dvorního umělce a zdůraznit svou převahu nad cechovními mistry.