Poprsí vykládajícího apoštola

Obraz námětově náleží do početné řady umělcových děl zobrazujících polopostavy apoštolů a evangelistů. Brandl, podobně jako např. Rembrandt, byl fascinován ušlechtilým zjevem stařeckých tváří, v nichž se odrážela životní zkušenost a moudrost. Husté plnovousy a vrásčité tváře formoval pomocí hutných nánosů barev nanášených energickými tahy štětce. Projevila se zde i jeho záliba v modelování v hlíně a vosku - sám se ostatně účastnil soutěže na sochařskou výzdobu pražského Karlova mostu a připomenout můžeme také blízké přátelství se sochařem Matyášem Bernardem Braunem. Apoštol není zobrazen s žádným atributem, a tak jej nelze blíže určit. Gesto ruky a pootevřená ústa vyjadřují, že právě promlouvá. Je možné, že dílo mělo původně protějšek nebo pocházelo z většího cyklu s polofigurami apoštolů.