Oválná Buddhova tvář má soustředěný výraz. Pro sukchótchajský styl, rozvíjený ve středním Thajsku od 13. do 15. století, je charakteristický výrazný profil s protáhlým, mírně zahnutým nosem. Linie postavy se širokými rameny a útlým pasem popírají anatomii ve prospěch představy ideálu. Levá ruka spočívá v klíně, pravá ukazuje k zemi v gestu bhúmisparša. Připomíná legendu o pokoušení démonem Márou, který se snažil Buddhu, tehdy ještě bódhisattvu Gautamu, krátce před probuzením (osvícením) vyrušit z meditace. Buddha gestem povolává k pomoci (nebo ke svědectví) bohyni Země a ta poté armádu Márových démonů smetla. Tváře a postavy sukchótchajských Buddhů byly modelovány se záměrem naplnit ideál dokonalé krásy a podoba tohoto ideálu si v podstatných rysech zachovala platnost v dalším vývoji thajského sochařství.
