Amitábha, „Buddha nezměrného světla“, je v Tibetu chápán jako personifikace soucitu. Sedí v diamantové pozici na dvojitém lotosovém trůně, ponořen do hluboké meditace. Hlava je mírně skloněna k hrudi, oči má přivřené a ve tváři hraje jemný, klidný úsměv. V rukou má Amitábha amforu s elixírem života, jež bývá běžně spíše atributem Amitájuse, „Buddhy věčného života“. S ním však Amitábha tvoří mystickou dvojici, představující totožné božstvo. Jemná modelace tváře a dokonalé vystižení absolutního klidu, který socha vyzařuje, ukazují na mimořádnou zručnost a zkušenost tvůrce. Zřasení roucha i lemu šatu přehozeného přes levé rameno odkazují na raný původ, snad již v patnáctém, nebo šestnáctém století.
