Stojící dáma

Tzv. hrobové figury se ve staré Číně umísťovaly do hrobek spolu se zemřelým, pro nějž představovaly výbavu, která mu po smrti sloužila analogicky k potřebám živých. Najdeme zde nádobí, nábytek, modely domů a hospodářských zvířat, ale i lidské postavy plnící různé společenské funkce. Tradice dřevěných hrobových figur má svůj počátek v pohřebních praktikách státu Čchu ve 4. – 3. století př. n. l., později za dynastie Západní Chan již převažovaly figury z pálené hlíny. Tato ženská postava patrně znázorňuje služebnou vyššího ranku a jistě byla zhotovena pro hrobku zámožného aristokrata. Oční víčka, znaménko na čele a dva šperky na prsou a v pase byly intarzovány kovem a perletí. Pro jemné a elegantní provedení, stejně jako pro ojedinělé užití dřeva ještě ve 2. století př. n. l. se řadí k nejlepším dochovaným exemplářům svého druhu.