Ležící nahá žena

Tonální otázky světla a stínů byly pro Rembrandta stěžejní, k jejich řešení přistupoval pokaždé originálním způsobem. Akty tvoří důležité téma v jeho pozdní tvorbě. Ač ovlivněn Rubensem i italským malířstvím, jeho postavy jsou podány jakékoli bez idealizace. Zde představený akt byl tradičně pokládán za černošku, zřejmě však zobrazuje ženu ležící ve stínu. Energie kresby, dokonalost temnosvitu i elegance těla z díla činí nejkrásnější akt v Rembrandtově tvorbě.