Z řady jihonizozemských (a antverpských) Klanění se tato pražská deska zcela vymyká, a to jak svým osobitým rukopisem, tak zejména ikonografií. Vedle některých běžnějších motivů, například zakomponování zamřížovaného okna, jež je poukazem na pozdější Kristův žalář, či umístění ve tmě sedící sovy, jež je například i na Boschově Epifanii z madridského Prada, zde spatřujeme i zvláštnosti, pro které v tehdejší nizozemské bohaté produkci tohoto námětu nenacházíme obdoby. Především Marie sedí na lůžku, což je motiv, který Klanění tří králů přibližuje východnímu typu Narození Krista. Lůžko se u nizozemských obrazů s Klaněním v 15. století vyskytuje zřídka, je však častější u děl německých, například u obrazů Mistra Franckeho a u Triptychu s Klaněním tří králů od Západoněmeckého mistra první čtvrtiny 16. století. Dále, zříceniny obrůstá vinná réva jako symbol Kristova utrpení. Dalším detailem je zelený (vavřínový?) věnec, umístěný na sloupu přímo nad hlavami Marie a Ježíše, patrně jako symbol vítězství Krista; srov. též pozdně antické christogramy, které jsou obtočeny vavřínovými věnci. Popsané motivy naznačují, že autor, který desku namaloval, byl sice činný v Jižním Nizozemí, ale přišel patrně z některé sousední oblasti, zřejmě z území dnešního Německa.
