Upřímnost nad krásu (Kdyby moje milá samé pentle byla)

Téma lidové hudby hrálo v díle Josefa Mánesa významnou úlohu hlavně v padesátých a počátkem šedesátých let 19. století. Vedle cyklu Musica (po r. 1855) se Mánes souběžně věnoval návrhům na ilustrace písní. V jejich výběru patrně sehrála svou roli sbírka Písně národní v Čechách od K. J. Erbena. V návrzích malíř postupně pracoval s různými způsoby propojení obrazu s textem či notovým zápisem. Výjevy jsou buďto umístěny v odděleném poli, jindy jsou zasazeny do pravoúhle zalomeného pásu, podobně jako u současně vznikajících Mánesových ilustrací Rukopisů, nebo zápis jen volně obklopují. Středověkými iluminovanými rukopisy pak byly inspirovány ilustrace s iniciálami, kolem nichž se soustřeďují drobné scény, čímž došlo k těsnějšímu sepětí obrazové a textové složky. Mánesovy ilustrace písní však nedospěly ke své konečné realizaci; dochovaly se převážně v podobě několika desítek kreseb, zahrnujících náčrty a studie, návrhy a jejich varianty.