Nejstarší z dochovaných Tkadlíkových skicářů, náčrtník A, pochází z doby jeho studia na pražské Akademii a jeho založení je datováno rokem 1811. Dominuje mu řada figurálních kreseb, mezi něž je vloženo několik krajinářských skic, včetně uceleného souboru prací vzniklých během cesty do Českosaského Švýcarska. Prvních několik stran zaplňují studijní kresby podle nejrůznějších děl klasického umění, která patřila do základního repertoáru akademického školení - vedle řady antických motivů, mezi nimiž nechybí Laokoon či Illioneus, upoutají pozornost zejména výrazné studie podle zatracenců z Michelangelovy fresky Posledního soudu. Ostrá lineární kresba se zde soustředí na vystižení tělesné skladby, zejména místy až hypertrofované muskulatury; i přes tuto lineární stylizaci je však ve studiích patrná jejich výstavba zevnitř figury, kdy se pod draperií rýsují tělesné tvary a někdy i vnitřní ústrojí. Na nejranějších kresbách se Tkadlíkova práce s tužkou vyznačuje pečlivostí a pevností, není ještě zcela uvolněná. Budoucí měkkost linií se ohlašuje pouze v jejich krouženém tvaru, který se tak dostává do určitého rozporu s celkovou tuhostí figur. V případě studií podle trojrozměrných předloh také Tkadlík od počátku užívá ke zvýraznění plasticity tvarů bílou křídu. Již pro jeho nejranější dílo tak platí, že v práci podle předlohy nikdy nepostupuje schematicky, vždy jde do hloubky, k vnitřní struktuře tělesných tvarů a i v rámci proměn, jimiž jeho tvorba prochází, vždy zachovává svůj specifický rukopis.