23 děl
Marcantonio Raimondi (kolem 1480–1534) je jediným grafikem, kterému Giorgio Vasari ve svém proslulém spise Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů věnoval samostatný medailon. Tato exkluzivita vypovídá o úctě, jíž se umělec těšil, i o jeho historickém významu.
Raimondi se vyučil u malíře a zlatníka Francesca Francii v Boloni. Rané grafiky vycházejí po stylové i technické stránce z umění severní a střední Itálie. Později Marcantonia výrazně ovlivnila tvorba Albrechta Dürera. V letech 1506–1508 pobýval Raimondi v Benátkách, kde Dürerovy dřevořezy kopíroval.
Kolem roku 1510 přišel rytec do Říma, v té době hlavního uměleckého centra Itálie i celé Evropy. Seznámení s Raffaelem, který byl s Michelangelem nejvýznamnější osobností tamního uměleckého života a jedním z nejobdivovanějších malířů své doby, vyústilo v dlouhodobou spolupráci. Malíř si Raimondiho zvolil za osobního rytce. Raffael si dobře uvědomoval význam grafiky jako prostředku rychlého a levného šíření výtvarných děl a slávy jejich tvůrce. V úzkém kontaktu s Raimondim dohlížel, aby výsledek odpovídal jeho představě. Úspěch rytin byl obrovský, staly se jedním z hlavních zdrojů šíření římské renesance.
Raimondi pracoval většinou podle cizí předlohy, je proto pokládán za otce reprodukční grafiky. Po Raffaelově smrti v roce 1520 spolupracoval zejména s Bacciem Bandinellim a Giuliem Romanem. Za rytiny s pornografickými scénami podle Giuliových kreseb byl v roce 1524 na rozkaz papeže krátce uvězněn.
Marcantonio opustil Řím nejspíš v roce 1527 po vyplenění města císařskými vojsky. Vrátil se zřejmě do Boloně. Jeho tvorba zahrnuje na tři stovky rytin. Zásadním způsobem proměnil grafické umění v Itálii, ve své dílně vychoval mnoho výrazných tvůrců. Raimondi patří mezi vůdčí postavy italské renesance.