Masky, list 7

Působivý cyklus deseti mědirytů představuje trojice postav s maskami v komických kostýmech. Patrně jde o zobrazení figur z karnevalového reje anebo z divadla, některé vycházejí přímo z commedia dell’arte. De Gheyn měl blízký vztah k divadlu, dokonce v jednom představení sám hrál. Také při karnevalu nosili lidé masky, smazaly jejich osobní i sociální identitu. Během karnevalu se známé město změnilo ve svět velké iluze. Moralizující vyznění mementa mori dodává sérii titulní list, který obsahuje báseň od Huga Grotia zasazenou do edikuly ve tvaru náhrobku. Po stranách stojí modlící se muž a žena, jimž kostlivec snímá z tváře masky. Sérii rytin je tedy možné chápat také jako alegorii pozemského „divadla“, které během života hrajeme. Před smrtí však žádná maska neobstojí a v nahotě předstoupíme před Věčnost.